Historie Lešné

Historie Lešné

Nastavení velikosti písma
Zmenšit písmo o 10%
Zvětšit písmo o 10%

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish
◄ ZPĚT NA NABÍDKUZPĚT NA STANDARDNÍ PODOBU STRÁNEK

Historie Lešné

Obec Lešná se nachází v krásné krajině 7 km od Valašského Meziříčí, směrem na Hranice, poblíže řeky Bečvy, mezi obcemi Příluky, Lhotka nad Bečvou, Vysoká, Poruba, Perná. Obcí protéká potok Slaná voda. Na levém břehu stojí budova staré školy, kulturní dům a budovy OÚ a ZOD. Dominantu tvoří kostel sv. Michaela. Na pravém břehu nejvíce zaujme zámek, kolem něho se rozprostírá park anglického původu s bohatou sbírkou především cizokrajných stromů a keřů na ploše 7,22 ha.
Historie zámku, ale i celé obce se dá těžko doložit, což potvrzuje i rčení Jaroslava Sztefeka, který napsal, že existuje jen málo historických pramenů, které by nám mohly vysvětlit a upřesnit některá fakta, která zůstala nevyřešena a zahalena tajemstvím.
První písemná zmínka se nachází z roku 1355, kdy Vachno z Perné podstoupil paní Hilguntě na dvoru a jednom lánu z Lešné 13 hřiven. Další zmínka se píše 1365 o Smilu a Dětřichovi z Lešné, neb 1374 o Zavišovi z Lešné, který na svůj dvůr přijímá svého bratra, což se událo v roce 1381. Tehdy se uvádí o Janu, Závišovi a Dětřichovi s jeho chotí Hildegundou z Říkovic vzniklá pověst, O vodní panně, rusalce, která prý sídlila ve studni na zámku v Lešné a zjevovala se v rybníce mezi Lešnou a Hustopečemi. Dokonce tato pověst byla zdramatizována Fr. H. Bukovcem pod názvem „Zrušená přísaha“, pro hustopečské divadlo. Uběhla další léta a mnohé odkupy, po kterých získává v roce 1480 Lešnou rod Hanuši z Pržna, které přikupují Vysokou, Lhotku s mlýnem a dvorem, což tvoří počátek Lešenska. Vládnou však velmi krátce, neboť již v roce 1481 kupuje celé panství Benedikt Pražma z Bílkova, který byl pánem na Perné, avšak za své sídlo si volí Lešnou a na Perné zůstává pouze dvůr. Pražmové pak vládnou v Lešné po 147 let, kdy před závěrem tohoto vládnutí dědí celé panství Beneš Pražma, který svůj majetek předává nejdříve své první manželce Bohunce, po její smrti druhé choti Ludmile. V roce 1618 se nechává Beneš Pražma svésti k odboji proti králi Ferdinandu II., čímž se zařadil mezi rebely a z Moravy byl vyhoštěn. To však mělo za následek, že 6.3.1621 bylo do Lešné posláno Ferdinandovo vojsko, které celou Lešnou včetně kostela, fary a statku vypálilo. Co se za Pražmů udělalo, lehlo popelem. Tato událost byla nalezena v zápise z báně kostela.
V roce 1622 byl Beneš Pražma kardinálem Frant. z Ditrichštejna zapsán do seznamu původců rebelie a jeho jméno bylo dáno na pranýř. Byl odsouzen k smrti, avšak z vězení se mu podařilo uprchnout. Jak a kde ukončil svůj život, není známo. Zbylý majetek byl ponechán vdově Ludmile, která však musela dluhy manžela zaplatit, proto lešenské panství prodává v roce 1628 Martinu Půhončímu z Předností. Ten má zásluhu na tom, že se aktivně se svými syny podílel na obnově zničeného panství. Zaměřil se především na statek, výstavbu nového kostela a fary. Renovace probíhá až do roku 1635, kdy byl také dostavěn nový chrám Páně. Původní kamenná tvrz byla přebudována v pozdně renesanční zámek s vnitřní arkádovou dvoranou. V roce 1641 bylo panství prodáno postupně několika majitelům a to až do roku 1648, kdy celé panství bylo prodáno Františce Eleonoře Žerotínové, rozené Podstatské. Dědické právo postupně přechází na hraběcí rodinu Lažanských, která počala s renovací panství, úpravy zámeckého areálu, včetně přestavby celého kostela, který dostává tvar kříže. Dřevěný strop je nahrazen klembou. Výzdobu jak zámku, ale i kostela provedl moravský barokní malíř Josef Sattler, který obohatil kostel sv. Michala freskovou výzdobou. Pro přímý pobyt šlechty na zámku sloužilo 13 zařízených pokojů. K chodu zámku náleží pivovar s chmelnicí, vinohrad a vinopalma, zahrada a aranžerie. V 18. stol. Přechází panství do několika rukou, až do roku 1793, kdy celé panství kupuje Josef Beesse z Chrostiny a jeho rod vlastní Lešnou téměř 50 let. Za tuto dobu ovlivnili Beessové jak chod, tak i vzhled zámku k reprezentačním účelům. Hospodářská stavení byla přemístěna v letech 1820 – 1840 a na uvolněném prostoru byl zbudován park anglického původu na ploše 7,22 ha. Výsadba parku byla prováděna italskými zahradníky. Nebyl to však jen park, ale i Obora, kde po úpravách byla chována zvěř, a to mufloni a daňci. V roce 1887 přicházejí poslední majitelé hrabata Kinští ze Vchynic u Tetova. Noví majitelé upravují zámek do klasicistní podoby podle návrhu vídeňských architektů. Rod Kinských patřil v té době ke starým českým rodům. Hrabě Filip Kinský patřil k nejvýznamnějším osobám v Lešné na přelomu století. Aktivně se podílel na úpravách a výsadbě keřových forem v parku, který se svou bohatostí zařadil mezi nejbohatší parky. Byly zbudovány 2 rybníčky, 2 skleníky, kruhový bazén s vodotryskem Zároveň byl pokračovatelem chovu daňků, jeleňů, muflonů, později jezdeckých koní a různých plemen psů. Kinští vlastnili Lešnou až do roku 1945. Vývoj v roce osvobození přináší celou řadu událostí. 7. května časně zrána osvobodila Rudá armáda Lešnou a okolní obce. Tímto dnem končí u nás II. světová válka, která by si vyžádala komplexní zpracování. Při této příležitosti nelze opomenout jednak 8 našich občanů, kteří byli popraveni v koncentračních táborech a to: učitel Zdeněk Nachmilner, paní Jana Kopečková, její syn František Kopeček, Pan Vojtěch Šobora, Vladimír Honka, František Mašlán, Hynek Jiříček a Adolf Jiříček. V Itálii padl Oldřich Podzemný a za mrtvé byli prohlášeni Valenta Kubín, Karel Jež a Ferdinand Chuděj. Vězněni byli pan Alois Pecha, Dr. František Pochyla, řídící uč. Jaromír Mališ, P. Josef Absolon, Valentin Kubín, Žofie Kubínová, Rudolf Hasal, Václav Kulajta, Marie Honková a paní Častoňová. Na práce do Německa bylo posláno 21 mladých lidí. V období Heydrichiády hrozilo Lešné a Lhotce nad Bečvou vypálení jako Javoříčku, Lidicím a jiným obcím. Důvodem byl rozvoj partyzánského hnutí. Řídící uč. Jaromír Mališ po propuštění z vězení prohlásil, že této hrůze zabránil hrabě Bedřich Kinský

intervencí na gestapu v Moravské Ostravě a vedení SS v Brně. Byl to také on, který v roce 1942 při braní zvonu zachránil na gestapu v Brně památný zvon sv. Michaela z roku 1732,

o váze 1000kg. V některých předešlých zápisech byl označován jako zatvrzelý němec, který byl považován za nepřítele Lešenska. Větší část občanů se na něho dívala a hodnotila z jiného pohledu. Toto dvojí myšlení rozdělilo občany Lešenska na dvě skupiny. Podle názoru pisatele těchto řádků by si jej občané Lešné a Lhotky měli vážit jako zachránce uvedených obcí. Zde ať si současná, ale i nastupující generace zařadí hraběcí rodinu na správnou stranu. Mnohé pohledy již byly popsány v Obecním zpravodaji. Co je nutno dodat, kdyby to byl Čech, že by Lešná a Lhotka nad Bečvou uchráněny nebyly. Ve farní kronice na str. 112 je popsán i den osvobození, kde stojí: „ Hrabě Kinský s rodinou neutekl, jelikož jeho známí mu tvrdili, že se nemá čeho obávat, jelikož má velké zásluhy o Lešnou a Lhotku, proto se mu nemůže nic stát. A také nestalo až na to, že zámek byl vyrabován a zpustošen nejen od Rusů, ale i našich občanů, kteří kradli, co se ukrást dalo.“ Manželé Kinští byli pak se svou dcerou  internováni v pracovním táboře ve Val. Meziříčí, ale ne na dlouho. Asi po třetím měsíci byli jako přestárlí propuštěni svobodně do Lešné, kde očekávali odsunu, který byl proveden v roce 1946. Pro pobyt jim byla vykázána světnice na dvoře, aby prý okusili, jak žili jejich deputátníci. Světnice byla vybavena nábytkem ze zámku pro služebné. Dále je zde uvedeno, že se našli občané, kteří manžele Kinských podporovali. Podle určitého svědectví, měl být proveden pokus o zavraždění hraběte Kinského, což měli provést dva soudruzi. Akce však byla prozrazena, neboť je zastihli pan Šašek s panem Pochylou, kteří jim vysvětlili, že to byl hrabě Kinský, který ochránil Lhotku a Lešnou před vypálením v důsledku partyzánské činnosti v obou vesnicích. I když se o tom hrabě Kinský dověděl, nezatvrdil se, naopak doručil vedení obce Lešná a Perná na rozloučenou dne 28. 4. 1946 tento list: P. T. obyvatelům Lešné: „ Stěhujeme se ve čtvrtek do Rakouska. Z toho důvodu chci všem občanům v Lešné poděkovat za prokázanou ochotnost a pomoc. Skoro 60 roků žila má rodina v této obci. Přeji Lešné a všem občanům pro budoucnost to nejlepší, hlavně aby se uskutečnila všechna Vaše přání a štěstí. Hlavně Vám přeji, aby nikdo z Vás nepocítil toho, co cítí člověk, když je nucen opustit svůj domov. Dnes jsem již pro obec Lešnou cizincem, ale v mém srdci zůstane Lešná vždy mým domovem. Pán Bůh Vám žehnej a strážný anděl ať drží svou ochranu nad Lešnou. Prosím o ochranu hrobu mých rodičů. To je má poslední prosba. Bedřich Kinský.“ Určitě si nikdo z nás nedovede představit jejich pocity v těchto chvílích. Vždyť to co se dělo jak na zámku, tak i na jeho majetku, téměř rok musel pozorovat. Brzy po osvobození byl zámek, hospodářská stavení včetně panství převeden obci. Smlouvou o předání podepsali v Praze, za zámek nastupující ředitel měšťanské školy pan Stanislav Opálka a za obec tehdejší předseda obce pan Ludvík David. Vše bylo předáno tehdejším ministrem zemědělství s. Ďurišem. Zámek po odchodu vojsk sloužil tzv. Revolučnímu výboru a během měsíce srpna byl předán pro účely školy. Po osvobození byly v Lešné dvě školy. Obecná škola – Obecná, zůstala ve staré budově až do roku 1947 byla řízena ředitelem Janem Palackým a jeho nástupcem Rudolfem Zetkem až do roku 1953, kdy byla obecná škola podle zákona v jednotné škole připojena k dosavadní měšťanské škole, kterou od  roku 1945 řídil, jak bylo uvedeno Stanislav Opálka, který svůj daný slib při převzetí vzorně plnil. Zbylý inventář na zámku podchytil v inventáři, což platilo i v parku, o který se pečlivě staral. V dolní části parku byly 3 skleníky, z nichž jeden byl i přes zimu vytápěný, neboť tam bylo několik tropických rostlin a 3 rybníčky napájeny vodou z potoku Slaná voda. Do inventáře zapsal vše, co tam zůstalo. Mnohé věci včetně knihovny byly převezeny na jiná místa. V Lešné však mimo jiné zůstal i vzácný Lešenský kancionál. Byl ručně psaný a malovaný na pergamenu a jeho váha jak pisateli těchto řádků bylo řečeno Stan. Opálkou měla být kolem 90kg. Přišlo však období, kdy byl odcizen. Ztratila se hodnota, která se nahradit nedá. Kdy k tomu došlo, nebylo možno zjistit. Jelikož budova zámku podle jeho názoru nebyla vhodná pro školu, jedná s vedením obce o vyčlenění pozemku na stavbu nové školy, ale nenachází podporu. Rovněž se mu nelíbí počínání některých zemědělců, kteří vzácného parku využívají na příklad pro pasení hovězího dobytka. Když je nabádá, aby to nedělali dostává se do nelibosti a jako odezvu nachází jednoho rána po příchodu ke skleníkům, zjišťuje, že skleníky  včetně rostlin jsou zcela zničeny. Netrvá to dlouho a přichází 25. únor 1948, kdy se dostávají k moci komunisté. Po těchto dnech pan Opálka ředitelování končí. Na jeho místo byl ustanoven učitel Václav Macháček, který zde působí do roku 1950. Uvedeným termín 25. února nedochází pouze ke změnám ve školství, ale v celkovém chodu našeho státu. Dochází ke znárodňování nejdříve malých podniků a podnikatelů a postupně i velkých závodů. Dochází ke zrušení všech společenských organizací Orla, Skautů, Junáku a Sokola a, náboženských společenství ale i sedláků a drobných zemědělců. Rokem 1948–50 dochází i k omezování náboženství. Postupně jsou zrušeny všechny církevní řády a církevní školství. Spousta kněží je nařčena z protistátní činnosti a mnozí končí v koncentračních táborech. Církevní majetek je možno říci rozkraden. Od padesátých let dochází k zakládání JZD, nejdříve menšinová, která nesplnila záměry tehdejšího vedení státní moci. A jak by to mohla naplnit, když zakladatelé těchto družstev neměli ani půdu, ale hlavně znalosti. V kronice obce čteme: Ředitelem školy je od roku 1950 – 1953 Rudolf Liberda z Val. Meziříčí, který se zasloužil o založení JZD v Lešné a byl jeho prvním účetním. Prvním předsedou byl zvolen Ferdinand Šindler z Lešné od roku 1950 – 52: V roce 1952 vstupují do JZD manželé Vičanovi, 1953 Emilie Hrušková. V roce 1951 tehdejší MNV dává  celý dvůr a to užívání JZD.  Ke kolektivnímu ustájení dojnic dochází v roce 1951. Práce členů družstva nebyla oceněna. K většinovému založení družstva dochází až v roce 1957. Jeho předsedou se stal Robert Flajšar. Účetním JZD byl od roku 1953 – 1957 Ladislav Štajnar. Padesátá léta byla na události velmi bohatá. V roce 1953 jak již bylo uvedeno dochází podle nového školského zákona ke zřízení osmileté střední školy, což znamenalo spojení obecné a měšťanské školy, které byly spravovány jedním ředitelem, kterým se stal Miloslav Dorčák, který školu řídí až do roku 1960. a na jeho místo nastupuje Jaroslav Pelíšek který se v roce 1962 zasloužil o zřízení školní kuchyně a jídelny. Školu spravuje až do roku 1964. V tomto období probíhají i jiné změny. Kulturní stánek  Naše domovina je pronajata pod správce MNV, zůstává však nadále majetkem farního úřadu. V tomto období probíhá i další budování obce.

V roce 1949 jsou postaveny učitelské bytovky. Pánské krypty jsou pod správou MNO,  v roce 1962 dochází i ke změně správce farnosti, kterým se stává P. Miroslav Čechal, za kterého dochází k opravě našeho kostela a to od roku 1964 – 1966. Není to pouze školství a kulturní dům který je v roce 1959 podle zákona 88/1958 Sb. převeden do majetku obce. Šedesátá léta jsou důležitá nejen pro Lešnou, ale i okolí, neboť začíná výstavba chemického závodu DEZA, ve kterém se začíná rozvíjet chemický průmysl. V druhé polovině roku 1964  dochází ke změně ve vedení školy. Na místo ředitele přichází Miroslav Kostiha, který do této doby vykonával funkci ředitele jednotřídky ve Mštěnovicích.

V naší obci se rozvíjí činnost našeho JZD, které v roce 1969 – 70 postavilo činžovní dům, ve kterém jsou byty. V dalším období je postaven panelový dům s 32 byty.

V roce 1970 je v Lešné 126 domovních čísel. Z toho jsou 2 čísla neobydlená a 10 slouží veřejným účelům: 1 ZDŠ (zámek), 33 pošta, 36 fara, 37 škola, 61 kult. dům, 2 farma JZD, 5 zahradnictví, 27 průmyslová prodejna a 94 výkupní závod. Rodinných domů je 69 a zemědělských usedlostí 45. Nejmenší je Hruška František č. 29, s výměrou 1,30ha a nad 10ha jsou: Podzemný Josef č. 25, s výměrou 10,27ha, Štajnar Ladislav č. 58 – 10,77ha, Man Bohumil č. 26 – 11,89, Janyška Josef č. 32 – 12ha, Pochyla Viktor č. 22 – 12,62ha, Václav Vičan č. 31 – 12,84ha, Flajšar Robert č. 30 – 16,38ha, Kývala Josef č. 20 – 18,15ha. Uvedená čísla jsou z období založení většinového JZD.

K dalšímu rozvoji obce dochází v roce 1962, kdy dochází ke sloučení JZD okolních obcí Lhotka nad Bečvou, Jasenice, Mštěnovice, Perná, Příluky a Vysoká. V roce 1966 začíná další jednání o výstavbě nové školní budovy což byl úkol nemalý, neboť se táhne od r. 1936 za ředitele školy Františka Adámka, další 1921. 1923, 1936 za ředitele Jaromíra Mališe, 1946 za ředitele Stanislava Opálky a 1965 – 66 za Miroslava Kostihy. V čem byla příčina neúspěchu jeho předchůdců : .vše ztroskotalo z počátku na půdě, v rozporech mezi obcemi a finanční stránky. Rok 1965 – 66 se stal možno říci bojem o pořadí – Val. Polanka, Lešná a Liptál. V důsledku toho, že některé stropy v budově zámku byly v havarijním stavu dostala se Lešná za Polanku. Finanční otázka byla zajištěna. Chyběl však dodavatel. Nakonec se podařilo získat jej u Průmyslových staveb Gottwaldov, které hodlaly postavit školu podle opakovaného projektu  z Rudné u Prahy. Firma však požadovala zajištění pomocných pracovníků z obce a i to se podařilo. Náklady byly stanoveny na 14mil. Kč. Další potíž byla ve stanovení stavebního místa, ale i to se nalezlo. Firma dokonce zajistila i některé stavební práce.

Přišel však rok 1968 – obsazení našeho státu vojsky Varšavského paktu. Byl to také rok 50-tého výročí vzniku I. ČSR. Při oslavě byl mimo jiné zasazen strom Republiky nejlepšími žáky školy – Aničkou Janyškovou a Ladislavem Klanicou. Při slavnostním projevu pisatel těchto řádků nazval vojska VS za okupanty a to položilo základy pro odvolání  ředitele školy z funkce. Nebylo to ihned. Zpomalil se postup výstavby a nakonec zastavení, že je to finančně drahé. Škoda, celá budova měla být podsklepena, jinak orientována a se sedlovou střechou. Hlavní rozdíl byl v tělocvičně, která měla být větší a to délka 36m a šířka 22m, včetně balkonu. V důsledku těchto změn byla výstavba převzata fi. Pozemní stavby Olomouc a výstavba nové školy byla zahájena až v roce 1970, k užívání slavnostně otevřena v roce 1974 za ředitelování Aleše Gregorka. Již v 1. roce po otevření se ukázalo, že není vše v pořádku – špatný tah komínu, odlepování kachliček na chodbách. Jelikož mimoškolní pavilon s kuchyní a jídelnou byl oddělen od hlavní budovy, bylo nutno vybudovat spojovací krček mezi budovami, jelikož do mimoškolního pavilonu se přecházelo venkem. Co se však ukázalo v dalším roce, že vlivem plochých střech začalo zatékat, což si ovšem vyžádalo další finanční prostředky a firmy, které tyto práce musely provádět. V budově zámku zůstala ještě rok mateřská školka, jelikož výstavba školky pokračovala. V roce 1975 byl však předán zámek pod správu Vlastivědného muzea Vsetín. Prováděné změny si vyžádaly další úpravy v Lešné. V uvedeném roce byla postavena pětibytovka pro učitele v blízkosti školy. Nejsou to pouze veřejné budovy, neboť vzrůstá požadavek i výstavba rodinných domků a to jak  na horním konci, tak  i v okolí školy. To vše si vyžádalo i další akce v naší obci a to především budování veřejného vodovodu, rozšířené elektrické sítě, telefonu a plynovodu. Pohled na obec se rychle mění jak po stránce budování chodníků, ale především vybavením našich domácností ale i počet obyvatel. Při sčítání lidu v roce 2001 má naše obec 180 popisných čísel s počtem 689 obyvatel a k 31. 12. 2011 byl stav pop. čísel 191 s počtem obyvatel 668. Změny probíhaly na všech úsecích, některé akce posloužily ke zvelebení obce. Byly i takové, které obci poškodily. Vývoj probíhal velmi rychle, což způsobilo, že nám některé hlavně drobné památkové             stavby zmizely, jako na příklad 3 kapličky směrem k Vysoké, budova č. 35, která již v 18. století sloužila po 90 let jako první škola, budova, která v naší obci mohla posloužit jako muzeu, dále budova č. 36 – farní budova z roku 1732, která měla být zařazena mezi památkové chráněné budovy ,byla v roce 1982 demolována, nebo Boží muka na rozcestí Lešná, Palačov, Poruba a jiné. Co však občany, ale i návštěvníky zdejšího překrásného parku nejvíce trápilo byl zámek, který byl předán Vlastivědnému ústavu, který jej po roce 1975 začal renovovat a hlavně uvažovat, co tam bude. Roky ubíhaly a práce na zámku probíhaly jak někteří pozorovatelé mysleli velmi pomalu. A nebylo se čemu divit, neboť na veškeré práce včetně parku byli určeni 3 pracovníci – 1 muž jako vedoucí a dvě ženy, kteří na svěřeném úseku vykonávali mnoho přípravných a těžkých prací. Na ostatní práce chyběly finanční prostředky, které byly v několika případech věnovány na jiná zařízení v okrese. I když jednání v Lešné probíhala, rozhodnutí se stávalo slibem a to až do roku 2009, kdy se zdálo, že bude poskytnuta na obnovu zámku finanční částka 50 milionů, která však byla věnována Bojkovicím. Teprve rok 2010 přináší částku 28 milionů na opravu zámku. Zahájení oprav nastalo v podzimním období 2010 i ukončení, včetně otevření zámku bylo stanoveno na 1.listopad 2011. Na místo kastelánky byla výběrovým řízením vybrána Ing. Alena Lysá, z Veverské Bitýšky. Na renovaci parku bylo přiděleno 2 500000 Kč. Termíny byly stejné. Práce však probíhaly přesně podle stanovených harmonogramů a dobrá věc na kterou všichni čekali od r. 1975 se podařila. V současné době slouží zámek i park plně veřejnosti.

Dík za vše patří vedení Zlínského kraje, pracovníkům muzea a památkové péči, a všem, kteří se na pracích podíleli.

Myslím si, že v současné době máme co v Lešné ukázat, o čemž svědčí uvedený přehled památek.   

V blízkosti kostela jsou dvě kaple :

  1. Bessova kaple z roku 1827 – Vzkříčení Páně – uvnitř jsou tři hrobky.
  2. Kinských kaple z roku 1892-93 – Svatého kříže – 6 hrobek vlevo od kaple.

U bývalé polní cesty na Vysokou bylo 5 kaplí Křížové cesty – zbyly 2. Pět kaplí bylo postaveno v letech 1750 – 1759. Tři byly zbourány v letech 1980 – 1982. Mezi Lešnou a rozcestím Vysoká je jeskyně Panny Marie Lurdské, kterou nechali postavit v roce 1895 Augustin Janyška z Lešné a pan Bezděk z Vysoké jako poděkování P. Marii z vyléčení jejich dětí z černého kašle. Nejstarší kříž ve volné přírodě je z roku 1801 vpravo od jeskyně. Památná socha svatého Josefa s Ježíškem byla postavena v roce 1898. Celá řada památek je v okolních vesnicích, hlavně Perná, Jasenice, Vysoká a Lhotka nad Bečvou.

Kulturní památky:
Dominantou obce je Kostel sv. Michaela. Duchovní správa po výstavbě a rekonstrukcí byla v roce 1730. Prvním knězem po tomto roce byl P. Max Václav Prechlý. Ve věži byly 3 zvony: sv. Michal o váze 1000 kg, sv. Jan 560 kg a sv. Valentin 261 kg. Za II. svět. války byly sebrány Jan a Valentin a malý umíráček. Kostel má dvě kaple sv. Valentina a sv. Jana Nepomuského. Klenba je zdobena freskami – nad presbyteří Korunování P. Marie a nad hlavní lodí Boj s. Michaela s padlými anděly. Varhany jsou z roku 1885. Kostel byl v roce 1972 zařazen mezi Národní kultur. památky.
V blízkosti kostela jsou dvě kaple:
1. Bessova kaple z roku 1827 – Vzkříšení Páně – uvnitř jsou tři hrobky.
2. Kinských kaple z roku 1892-93 – Svátého Kříže – 6 hrobek vlevo od kaple.
U bývalé polní cesty na Vysokou bylo 5 kaplí Křížové cesty – zbyly dvě. Pět kaplí bylo postaveno v letech 1750 – 1759. Tři byly zbourány v letech 1980 – 82. Mezi Lešnou a rozcestím Vysoká je Jeskyně p. Marie Lurdské, kterou nechali v roce 1895 postavit Augustin Janyška z Lešné a pan Bezděk z Vysoké, jako poděkování P. Marii z vyléčení jejich dětí z těžké choroby. Nejstarší kříž ve volné přírodě je z roku 1801 vpravo od jeskyně. Památná socha sv. Josefa s Ježíškem byla postavena na návsi v roce 1898. Při této příležitosti nelze opomenout, že lešenská škola patří do trojice prvních škol v okolí Val. Meziříčí a Rožnova. První školy byly ve Val. Meziříčí, Rožnově a Lešné. První písemné zprávy o naší škole jsou z roku 1692. Prvním lidovým učitelem byl Václav David, který vyučoval v domku č. 35. Pokud se týká počtu domů a obyvatel, podle písemných zpráv, tak první zápis je z roku 1656, kdy má Lešná 76, z toho usedlých 47, pustých 10 a 14 nových usedlostí. První očíslování domů bylo provedeno 1770, kdy bylo celkem 68 domů, tudíž vyšší čísla jsou až po roce 1770.
V roce 1794 má obec 60 domů a 418 obyvatel.
V roce 1890 má 87 domů a 517 obyvatel, 1991 má 145 domů a 201 bytů, kde žije 640 obyvatel a 2003 – 185 domů, 245 bytů a 690 obyvatel. A jaké byly stavby: Ještě v roce 1912 bylo v Lešné 30 dřevěných chalup. V roce 1940 – 13 chalup dřevěných, 1960 pouze 7, v roce 1970 - 2 chalupy dřevěné a 2 dřevěné omítnuté a v roce 2005 1 chalupa dřevěná a 1 omítnutá.

Zpracoval Mgr. Miroslav Kostiha

 

 

 

 

 

◄ ZPĚT NA NABÍDKUZPĚT NA STANDARDNÍ PODOBU STRÁNEK